Parkside PMSG 200 A2 - Vytvoření Svaru

130
CZ
z Vytvoření svaru
Bodový svar nebo svařování rázem
Hořák se posouvá dopředu. Výsledek: Hloubka provaření je menší, šířka svaru větší, housenka svaru
(viditelná plocha svaru) je plošší a tolerance vaznosti větší (chyba při tavení materiálu).
Tažený svar nebo svařování vzad
Hořák se odtahuje od svaru (obr. U). Výsledek: Hloubka provaření je větší, šířka svaru menší, housenka
svaru vyšší a tolerance vaznosti menší.
Svarové spoje
Ve svařovací technice existují dva základní typy spojování: tupý svar (vnější roh) a koutový svar
(vnitřní roh a přesazení).
Tupé svary
Utupých svarů do tloušťky materiálu 2 mm jsou svařované hrany spojeny těsně usebe. Pro větší tloušťky
by měla být zvolena vzdálenost 0,5–4mm. Ideální vzdálenost závisí na svařovaném materiálu (hliník
nebo ocel), složení materiálu azvoleném druhu svařování. Vzdálenost by měla být stanovena na
zkušebním kusu.
Ploché tupé svary
Svařování by mělo probíhat bez přerušení a s dostatečnou hloubkou provaření, a proto je důležitá
dobrá příprava. Kvalitu výsledku svařování ovlivňuje: intenzita proudu, vzdálenost mezi svařovanými
hranami, sklon hořáku a průměr svařovacího drátu. Čím kolmější je hořák k obrobku, tím větší je
hloubka provaření a opačně.
U
Kzamezení nebo redukci deformací vznikajících během tvrdnutí materiálu je dobré obrobky před
svařováním upevnit do přípravku. Musí se zamezit vyztužení svařované struktury, aby nedocházelo
kprasknutí svaru. Tyto obtíže lze redukovat, pokud existuje možnost otočit obrobek tak, aby bylo možno
provést svařování ve dvou krocích protichůdným směrem.